January 26, 2018

Děti versus dospělí

Dospělí jsou nejsměšnější v tom, že věří, že rozumí životu. Nebo teda tomu, jak žít.
Tak kde se pak vzalo to věčný „Nemůžu. Nestíhám. Nedovolím si.“
Kdy začali žít v iluzi spokojenosti slibující jistotu nad osobní radostí, zatímco krmeni předžvejkanými sousty cizích úhlů pohledu přebírají názory předchozích za svá vlastně učiněná rozhodnutí. 
Kdy je doběhl strach a upřednostnili předšlapaný cesty před milionovým ziskem risku, kdy začali pod vlivem typicky dospělácké vlastnosti lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti a činit závěry z předpokladů. 
Kam až zasáhla smyšlená a přitom tak obecná pravidla žití prostupující do popředí před sny, které si žít přejí, zastiňující chtíče a vize vlastního srdce. 
Proč se rozum, racionalita, logistika a srovnávání s nabývající zodpovědností drásaj vpřed a kopou hroby ztracenejm snům a opomenutejm ideálům, proč tak nenápadně tiší hlas tehdejších chtíčů dětské minulosti.
Nechci, ale budu v tom pokračovat, protože...
Zástěrka za jistotu. Nesmyslnej kolotoč a blok v hlavě. Věčná obhajoba toho, co nemůžu, namísto toho, jakých potenciálních následků se bojím. Žádná reálná vize toho, jak žít; ale přežít. Žádná cesta ke své vlastní spokojenosti a splněným cílům. Ale krok zpátky.
Zakopanej potenciál, vize a minulost, kdy jsme ještě nevyrůstali, ale přesto žádali svéprávnost zatímco dospělí odevzdávali občanky. Chtěli jsme zamávat křídly jakmile dostanem prostor, ale s první zodpovědností jsme sešli z cesty úspěchu, na který jsme jako děti znali recept, co nás od dospělých odlišoval.
Na ten bychom nikdy zapomínat neměli.
Dospělí řeknou, že to nejde. Dítě věří, že ano.
Dospělí vědí, co je správné. Dítě ví, že tohle je nudné.
Dospělí se honí za štěstím. Dítě se raduje maličkostmi.
Dospělí promýšlí strukturu cesty k tomu, aby mohl být spokojený. Dítě prostě jde.
Dospělí se snaží druhé přesvědčovat, že si zaslouží být akceptováni a chváleni. Dítě o sobě nepochybuje.
Dospělí jsou vlivní minulostí či budoucností. Dítě žije přítomností.
Je to jednoduchý tak, jako i dospělý v sobě může objevit pozitivní a konstruktivní dítě. Vy víte, že jím být pořád můžete. I když ne víc než dospělým.
Občas byste měli.
A poděkovat kdykoliv vám někdo s posměškem řekne, že se jako malý dítě občas chováte.

1 comment so far

  1. Zajímavé srovnání... Do dětství bych se moc ráda vrátila, stačilo by těch 20 let zpět :-D Moc se mi líbí tvůj blog, krásné...

    ReplyDelete

Stancelove © . Design by FCD.