Srážka s blbcem

March 13, 2019

Tak nějak jsem se toužila dostat dál. Pod povrch. Hlouběji. Porozumět lidský psychice, jednání a všemu, co se odehrává během všech těch zásadních sociálních interakcí. Přála jsem si poznat pravidla i nebezpečí her a nelítostných zápasů, ze kterých odchází pouze poražení. Rozumět tajným trikům, manipulačním technikám i ukvapeným manévrům a prvopočátku, odkud vychází. Chtěla jsem umět jednat a zlomit všechno očekávaný, ale jakýkoliv názor jimi byl někdy uznán, jindy neobstál. Už chápu, že abych mohla vyhrát, nemůžu pochopit je. Že nezápasím s nimi, ale se sebou.
Já chápu, že bytost lidská vidí věci všelijak; že je tvorem tak nějak stálým ve své nestálosti a nestálým ve své stálosti, s nesnášenlivostí k skličující pravidelnosti a láskou k rozmanitosti. Je takový i úplně opačný a z každého ohledu nekonečný. Ztělesněná nejistota, faleš i pravda sama v sobě, válčící protiklad a navěky silný názor lehce tající horkem aktuálních emocí. Jeden z protikladů v davu všech těch dalších, kterýmu nerozumíš ani ty, ani já.
Potvrdila jsem si, že stále ještě nejsem připravena na lidi určitého charakteru. Nevadí mi nesouhlas, odlišné názory a jiné způsoby; vlastně to mám i celkem ráda. Nevnímám to jako střet. Ráda situace analyzuju a na základě odlišných postojů hledám společná řešení, ráda si vyměňuji pohledy, obohacuji vlastní obzory a ráda se z hlediska mentality učím a posouvám dál. Beru to tak a věřím, že přesně tak tomu má být. Mám pravdu?
Stále ale ve své přítomnosti nesnesu lidi beze špetky pokory, slušnosti a cti. Stále neumím přistupovat k neústupným poznámkám, stále nedovedu akceptovat všechna ta slova často vyplivnutá jako kus štěrku, ve kterých se mi stále nepodařilo nalézt racionální hodnotu. Stále trpím tendencí se přít a stále se shazuji na nižší úroveň, i když nechci být za každé situace tolik temperamentní. Ale více vstřícnější, vděčnější a chápající. Nechci soudit, zda je to, jak jednají oni správně nebo ne. Je to jejich věc a to já musím respektovat. To co lidé dělají nebo nedělají nemá co do činění s tím, jaká bude moje-vaše-jejich reakce.
Je to moje starost a já to vím
Můj velkej krok.
A.

2 comments

  1. První věta z druhého odstavce je jak od Wericha :)) Hlavně je to jak deník (měsíčník) + dost náročná literatura. Takový nahlédnutí do tvé hlavy, kde je to pro všechny ostatní zakódované. Ale mně se to líbí a baví! :)

    ReplyDelete

© Stancelove.