Pan Božský

October 12, 2019

Nejraději chodím pracovat do coffee breaku městské knihovny. Vyhovuje mi zdejší prostředí v obklopení vědění za všemi respektovaného ticha i tamní společnost, která si tu po volných dopoledních rozšiřuje obzory. Kávu i něco k snědku mi tu pravidelně připravuje laskavá paní oplývající milým uměním slovy pozvednout koutky úst druhých.
Byla středa něco málo po desáté, když se věčně radostný úsměv nejmilejší servírky zvrátil v zkleslý výraz z infromace, která ten den vhrkla slzy do očí nejen celému českému národu. Nevěřím tomu, že zemřel. Vždyť je to Gott,“ zaslechla jsem za mrazivého podtónu vyřčených slov s letargickým výrazem v její tváři, když smutnou skutečnost předčítala kolegyni. Včera před půlnocí v kruhu rodiny, dodala.
Strnulo mi
Proč? přemýšlela jsem nahlas
Nad tím, co pan Gott znamená pro celý národ
Nebo pro mě samotnou.
Zajímá mě lidské myšlení, emoce, jejich činy a to, co jim předchází. Proč. Hodně o nich přemýšlím a čtu, často se potají a sama ve své hlavě dloubu v činech a slovech lidí kolem, přicházím na souvislosti a snažím se jim byť jen z části rozumět. Nechci se na situace dívat jen skrze své vlastní zájmy a potřeby, přestože v umění empatie občas pokulhávám. Chtěla bych věřit tomu, že je každý z nás nějak výjimečný, a on vlastně asi i je. Jen pořád nevěřím, že je ve všem dobro. Události posledních dní mi tohle přesvědčení trochu kazí a vím, že jsem v tomhle směru lehce naivní. Vesměs všeho jsem se dlouhou dobu pídila po tom, jak si představuji opravdu krásného člověka.
To úterý mi došlo, že přesně tak vnímám pana GottaAle proč?
Celý národ o něm smýšlí jako o obrovské osobnosti. Sama nepoznám tolik ikon, ke kterým by pouze v dobrém mínění vzhlížela taková masa lidí všech možných generací a snažím se to všechno chápat. Jak je možné, že osobnost, kterou znám primárně jen z televizních obrazovek jako jednu z velkých hvězd nejen naší republiky, dovede svým charismatickým působením rozdmýchat plamen radosti v srdcích ostatních, jak může mít někdo projev tak neskutečně šarmantní a smysl pro humor natolik noblesní, že jím rozradostní den i tomu nejchmurnějšímu publiku, a jak mohu nějakému muži ze světa showbyznysu věřit jeho dobrosrdečnost, jemnost, empatii a pokoru, aniž bych s ním sama kdy skutečně prohodila pár vět a přesto vnitřně cítila, že byl doopravdy tím vším. Vším dobrým, co od hodného člověka, který by měl jít lidem příkladem, doopravdy očekávám.
Krásným člověkem byl natolik, nakolik krásná byla jeho duše.
Čím jsem starší, tím víc si takových věcí na lidech cením.
Možná proto se jeho sbohem celého národa dotklo víc, než by kdo čekal. Měli jsme radost, když nám mohl předat trochu svého šarmu kdykoliv se objevil na pódiu, a napříč odlišnému vkusu hudby jsme všichni do jednoho znali každičké slovo jeho tvorby. Možná proto jsme tak nějak všichni věřili v to, že tu s námi zůstane navždycky. A on i zůstane, protože krásní lidé jsou ztělesněním toho, že i přes smrtelnost našich těl duše zůstává nesmrtelnou. Život člověka má smysl, zůstane-li po něm na světě o trochu více lásky a dobra.
Přesně proto si o panu Gottovi nikdy nedovolím mluvit v minulých časech. 
Děkujeme. :')

Post a Comment

© Stancelove.